S pomocí krystalů můžeme také uvádět do rovnováhy své čakry.

Slovo ČAKRA pochází ze sanskrtu a znamená kruh nebo kolo.

Znamená také Slunce, které v Hinduismu symbolizuje boha Višnu, přezdívaného také „ten kdo je aktivní“. Podle pověstí, jeho moc spočívá – tak jako moc Slunce, které vychází, dosáhne vrcholu a zase sestupuje – v „třech krocích“, kterými měří svět. Když chceme porozumět významu čaker, potřebujeme na ně hledět v souvislosti s indickou civilizací a hinduizmem, který je nejstarší náboženství v Indii. Hinduistické texty, zabývající se prouděním energie v lidském těle, používají tento výraz pro centra v našem těle, která mají schopnost přijímat energii, určitým způsobem ji přetvářet a opět vyzařovat. Čakry nestojí samostatně, navzájem odděleny, naopak jsou propojeny sítí „kanálů“, takže kvalita fungování jedné z čaker se nutně odrazí i na ostatních.

Čakry jsou energetická centra na těle, která slouží jako přijímací stanice, transformátory a rozdělovače energie (prány) různých frekvencí. Kromě toho také energii vyzařují do okolí. Některé staré (indické, tibetské a další) texty uvádějí, že na lidském těle je až 88 000 čaker, přičemž 7 je hlavních, asi 40 vedlejších a ostatní jsou menšího významu.

Čakry většiny lidí mají obvykle průměr cca 10 cm, při duchovním rozvoji člověka se čakry rozšiřují, frekvence jejich vibrací se zvyšuje a i jejich barvy jsou jasnější a zářivější. Když se změní směr otáčení, energie proudí z čaker ven. V každé působí určité vibrace energie.

Tradičně se uvádí 7 hlavních čaker, umístěných nad sebou ve středu trupu. Zobrazují se jako lotosové květy, z nichž každý rezonuje o jiných frekvencích a odpovídá určité barvě duhy. Čakry jsou v neustálém otáčivém pohybu, který způsobuje, že energie je vtahována do nitra čaker. Čakry ve spodní polovině trupu se otáčejí pomaleji než ty v horní části a v hlavě.